21.||STOLETÍ - kdo jsme...?

Žijeme v zajetí reklam, barev, rychlosti, přesnosti a umělé krásy. Chceme samostatnost a vlastní identitu, ale podléháme srovnávání, toužíme po přirozenosti a nacházíme strojenost, napodobeniny a všudypřítomnou umělou hmotu. Na všechno spěcháme, cítíme se pomalu provinile když nejsme označeni za IN. Věříme, že potkáme lásku, ale neumíme a nejsme ochotni se ji přizpůsobit, chtěli bychom mít "víc"..... víc peněz, větší byt, více zážitků, vyšší vzdělání. Naučili jsme se kastovat na bohaté a chudé. Ten bohatý je prý tunelář, podnikatel, politik. Kdo je chudý se považuje za nezodpovědného, očekáváme že je jistě zadlužený, označený na černé listině... hledáme klid, přitom televizní zprávy na nás chrlí katastrofu za katastrofou, mrtvoly střídá terorismus a neutěšená politická situace. Nervozita v nás stoupá, statistiky nemocí rakoviny jsou čím dál zoufalejší. Farmaceutické firmy si mastí kapsy, nejlepší dárek pod stromečkem, je podle všudypřítomné reklamy, jeden z jejich výrobků. Rajče chutná jako hmota z Marsu a půjčku na nákup dostanete hned po internetu, nebo za rohem, případně přímo v obchodě. Myslíme si, že to je normální a že to zvládáme, ale všechno je jinak.

Psychické nemoci se plíží příliš nenápadně. O bolestech hlavy slýcháváme jako o běžné součásti pracovního dne, vždyť stačí vzít si pilulku. A najednou to přijde, máme všeho po krk a už nás nebaví polykat prášky na bolesti břicha, zácpu, nespavost, nechuť k sexu, nervovou vyčerpanost - kterou jsme si zvykli nazývat jarní únavou, vánočním stresem, vlastně bolesti všeho druhu začínáme vnímat jako samozřejmost. 

Než to zajde ještě dál - pojďme si popovídat.